A zase jdu. Rodiče spěchají domů. Máme nová kamna. Snad nevyhoříme. Jsme pryč necelou hodinu. Paranoia? Tátu jsem přejmenovala na krále dramatu. Máma přitakává. Královna dramatu. Ale kdo jsem já? Myšlenky se rozbíhají. Nejsem schopna vnímat konverzaci. Vracím se do Japonska. Propočítávám cenu letenek a kapesné. Jsem rozhodnuta šetřit. Nikdy mi to moc nešlo. Je to výzva. Už to bude rok. Znovuzrození. V pětadvaceti a půl letech.
Pokaždé se snažím poukázat na nemateriální přínos mé cesty. Duchovní rozměr? To ne. Odpoutání-ano.
Vím, že jsem žila. ožila. Stále žiju? Nejsem si jistá.
Mám hrozně nízký tlak. Do konce roku zbývá jeden den. Mám 105/56. Chtěla jsem zjistit, jestli je to normální. Na internetu mi po zadání hodnot vyjely stránky umíráme.cz. Pobavilo mě to. Rodiče ne.
0 komentářů:
Okomentovat