Jung a Freud

Carla Gustava Junga a Sigmunda Freuda všichni známe. Ve školách nám zmiňovali jejich přátelství i následný spor. Jak se k tomu Jung vyjádřil a jak vnímal postavu Freuda?

Jung se k myšlence stát se psychiatrem dostal až během přípravy na závěrečné zkoušky medicíny, kdy náhodou narazil na knihu, která se zabývala psychózou, jako chybném přizpůsobení osobnosti. Takže i přesto, že v této době - počátkem 20. století byla psychiatrie ještě v plenkách a měla nijaké postavení se Jung rozhodl pro její studium. Věděl, že psychiatrie spojuje jeho dvě vášně. Filozofii a medicínu.

Jung a Freud

S postavou Freuda se setkal až ke konci svého studia, kdy četl jeho Výklad snů a studie o hysterii.

Když o 7 let později v roce 1907 napsal první knihu o Schizofrenii (Dementia Praecox- tak se dřív schizofrenii říkalo) napadlo ho knihu Freudovi poslat. Freud mu odepsal, a tak se setkali se ve Vídni, kam Jung za Freudem na 14 dní přijel. Diskutovali intenzivně několik hodin a to byl počátek i jejich osobního přátelství.

Podle Junga byl Freud komplikovaná osobnost. Jak sám tvrdil, měl ho velmi rád, ale rozcházeli se už od počátku v tom, že Freud neměl rád pochybování a diskuze. "Když si něco myslel, přes to nejel vlak a nikdo mu to nevyvrátil." Bylo to tím, že neměl žadné extra filozofické vzdělání a Jung studoval Kanta a pochybování mu bylo přirozené. Tím už od začátku vnikal rozpor. Rozhodně to ale nebylo tak, že by se najednou pohádali a rozešli, ale už od začátku spolu uplně nesouzněli, i když se měli rádi.

Posledním hřebíčkem do rakve jejich přátelství bylo Jungovo vydání knihy Psychologie nevědomí. Freud nebral vůbec v potaz historickou podmíněnost člověka, ale stavěl se k člověku čistě osobně. Jung byl ale skálopevně přesvědčený, že jako lidé závisíme na dějinácha že naši osobnost formuje výchova, vzděláním atd.

 “Nejsme tvorové dneška ani zítřka, ale jsme nesmírně staří”. 

S Freudem si vzájemně analyzovali sny, ale Jung nikdy nechtěl prozradit, čeho se sny týkaly.

Říká se, že se Freud s Jungem rozešli kvůli rozdílům temperamentů, přístupu k experimentům, důkazům atd. Jung na tyto otázky odpovídal tak, že je přece pochopitelný rozdílný přístup, když mají každý jinou osobnost. Nikdy netvrdil, že by jeho názory byly lepší nebo kvalifikovanější než Freudovi.

Během třicátých let Jung hodně pracoval s německými pacienty a předpověděl pravděpodobnost druhé světové války. Na otázku, jestli si myslí, že bude i třetí světová válka odpověděl, že teď už je to hrozně těžké říct, protože lidská mysl a podvědomí je plna různých strachů a předtuch. Dřív lidé na válku nemysleli a proto bylo jednodušší poznat předzvěst nějakého velkého konfliktu.

Naprosto souhlasím s Jungem,že by se mělo lidské psychice věnovat mnohem více pozornosti, protože největším nebezpečí je člověk sám a je schopen největšího zla. I dnes, kdy nás dělí od Jungovi smrti 45 let, tak dobrých a pečlivých psychiatrů a psychologů je velmi málo. Možná by větší důslednost pomohla k předcházení různým nebezpečím dnešní doby.

Jung a smrt

Jeden reportér se Junga zeptal, co by poradil starým lidem, aby se nebáli smrti. Tohle se dá taký aplikovat na každého člověka, který je životem paralyzovaný a je ztracený v hledání smyslu svého života. 

Jung řekl: “Starý člověk by měl žít dál, těšit se na další den, jako by měl prožít ještě další staletí, pak žije pořádně. Ale když se bojí a na nic se netěší, dívá se zpět, tuhne a umírá, ještě než nastal jeho čas. Avšak když žije a těší se na velká dobrodružství, která jsou před ním, pak žije a to je asi záměr nevědomí”. 

U všech pacientů Jung viděl to samé, všichni chtěli udělat maximum pro to, aby se zachránily od bezsmyslnosti. Člověk život beze smyslu nepřežije...