Po dlouhé době jsem se zase dostala ke knize, kterou jen s těžkým srdcem odkládám, když už se mi v posteli zavírají oči.
V posledních letech jsem moc románů nečetla, spíš jsem se přeorientovala na literaturu faktu. Teď jsem ale našla ideální spojení v románech autora Irvina D. Yalona. Jeho knihy se čtou dobře a navíc se člověk dozví hodně zajímavých věcí. Autor je psychiatr, tudíž romány jsou pochopitelně s tímto tématem spojeny.
Když Nietzsche plakal
V hlavních rolích světoznámý lékař doctor Brauer, mladý student Sigmund Freud a filosof Nietzsche.
Brauera navštíví krásná Salomé, která si myslí, že je zodpovědná za zoufalství, stres, migrény a sebevražedné myšlenky Nietzeho.
Brauer svolí, že ho bude léčit,ale tak jednoduché to není. Pochopitelně. Nietzche vyznamně ovlivnil myšlení 20.století a jako každý myslitel si do určité míry v utrpení libuje a je přesvědčen, že je to živná půda jeho kontroverzních a průlomových teorií.
Brauer musel tedy vymyslet něco, co pro Nietzeho bude dostatečně atraktivní, aby k léčbě svolil a hlavně, aby se necítil být dlužen. Nietzsche je velmi hrdý, i když se pohybuje na hranici chudoby. Jeho knihy byly sice publikovány, ale jak to vypadá a jak sám říká, svět na něj ještě není připraven.
Uzavřeli dohodu.
Nietzeho přesunul na kliniku a za to, že ho Brauer léčí, on na oplátku léčí Brauera. Z čeho? Tady se objevuje klasický paradox. Brauer má kariéru, uznání, zázemí, manželku, dobrého kamaráda Freuda, ale pořád je to jen člověk. Neustále myslí na jiné ženy, manželství upadá, cití se díky tomu provinile a taky myslí na smrt. Samozřejm zvlastě kvůli svému postavení doktora tyto myšlenky hluboce potlačuje. On je přece doctor! Ale začíná se otevírat Nietzchemu a ten tím, že se cítí užitečný a důležitý, svými moudry a postřehy se sám uzdravuje. Mimochodem tohle je počátek psychoanalýzy. ( Freud v té době stále studoval, ale měl už teď experimentátorské tendence a miloval vykládání snů. S Brauerem prožíval tento neobvyklý případ ).
Výroky Nietzeho:
“Více milujeme touhu samotnou než její předmět”
Co je to touha? Nenaplněný vztah k něčemu nebo někomu a zdá se to být nedosažitelné. Proto touha pomine ( a třeba začne znova) v momentě, když to, po čem toužíme dostaneme. Proto nejde tolik o předmět touhy samotné, ale o pocit, který proces toužení přináší.
“Žít bezpečně je nebezpečné. “
Co takhle dát výpověď z pohodové, ale nanáviděné práce? Jsem zastáncem toho, že bychom si měli dávat vyšší cíle a vyšší nároky, jinak dřív nebo později skončíme v blázinci frustrovaní ,vyhořelí a zdementnělí tím, že žijeme podle toho, jak si přeje okolí. Snadno se potom dostaneme do bodu, kdy se sami sobě odcizíme, zhnusíme a začneme se sami sebe ptát: " Kdo že to vlastně jsem.?"
Tahle Nietzeho věta je platná ve 20., 21. století a bude stejně tak platná vždy. Pokud tedy za x let budou pořád fungovat peníze jako odměna za práci a budou její hlavní motivace. Taky pokud nezačneme pracovat i z jiných pohnutek než z těch finančních a nepřestaneme se řídit spíše přáními ostatních, než našim vlastním srdcem.
0 komentářů:
Okomentovat