Bento Spinoza část 1., Filozof hrdina- Jeden proti všem.

Filozof hrdina- Jeden proti všem. 

Bento Spinoza část 1.

Když mu bylo kolem dvaceti let, byl taková anticelebrita 17.století. Vyčníval svou inteligencí všude kam přišel. Byl vždy ten nejbystřejší a nejsamostatnější student a bohužel právě díky tomu, že neměl hlavu jen na čepici, na něj židovská obec uvalila tzv. cherem- vyhoštění z obce židovské a on vůbec jako první Žid- doživotně.

Čím si to tento neobyčejně inteligentní, přátelský a učenlivý chlapec vysloužil? 

Už v 17. století, měl naprosto rozumový pohled na náboženství a to bylo na tehdejší poměry něco  nevídaného. Ještě před uvalením cheremu mu dal Rabín návrh, aby se stáhl do ústraní a v tichosti si v klidu žil, financován doživotní rentou. Podmínka byla, že si své myšlenky nechá jen pro sebe. To by ale  nebyl Spinoza, aby se tímto návrhem nechal uchlácholit. Jeho povaha mu nedovolovala být zticha a zanechat tak lid v nevědomosti.

Věřil v sílu svých myšlenek, tak silně, že se musel rozejít se svými sourozenci, kteří bohužel nesmýšleli jako on. Jeho rozhodnutí  nechápali a zlobili se na něj , že nepřijal Rabínovu nabídku. To je jasné, nechtěli “přijít”  o svého bratra, takže začali panikařit. Nechápali jeho osobnost a on nemohl žít bez toho, aniž by rozvíjel to, čemu věřil.

Spinoza  nevěřil jako ostatní věřící na onen svět a na to, že duše zemřelých pozorují seshora život svých živých blízkých. Nevěřil něčemu, co nešlo dokázat.

Urputnost  židovské obce Spinozu znervozňovala. To jejich nesmyslně přísné dodržování pravidel. Třeba, když si židovská žena chtěla koupit chleba ve vesnici, kde nebyl židovský pekař, Rabín ji donutil k tomu, aby do pece hodila alespoň kousek dřívka- tak se alespoň minimálně podílela na jeho pečení a chleba byl alespoň o něco víc “košer”.

Dnes si může každý říkat, co chce ( dokud ho tedy někdo neuslyší) :), takže to z našeho soudobého pohledu nemusí vypadat nijak heroicky, ALE tvrdit pouhé dvě generace od upálení Galilea, že náboženské autority ovládají lid silou strachu a naděje-tradiční klacky náboženských vůdců celých dějin, byla chůze po velmi tenkém až tajícím ledě uprostřed hodně velkého jezera. 

“Náboženští představitelé se nám snaží znemožnit rozvoj rozumových schopností.”  Dál už se s ním Rabín odmítl bavit a tímto taky skončil jejich rozhovor. 

Spinoza se začal smiřovat s tím, že pokud bude následovat své srdce a rozum, nebude to jen židovská obec, která se na něj bude hněvat...

Pokračování příště.