Pátrání po Sugar Manovi

Pravdivý, ale zároveň neuvěřitelný příběh o muži, který skládá hudbu, texty a příležitostně i vystupuje-zády k publiku, jakoby se styděl.

Dozvědí se o něm i důležití lidé z hudebního průmyslu, kteří v něj věří a tvrdí, že je mnohem lepší než třeba Bob Dylan, ale publikum nezajímá. Dokonce ho během jednoho vystoupení vypískají a on se dál bezprizorně pohybuje v ulicích Detroitu.

Pracuje na demolicích a rekonstrukcích. Pracuje více než ostatní, snad jako by chtěl zapomenout na svůj sen, který se postupně rozplývá v nijakých reakcích na jeho hudbu.

Jeho sen se ale paradoxně a paralelně odehrával v JAR a bez jeho přítomnosti. 

Američanka jela navštívit svého přítele a přivezla s sebou jeho desku. Lidé si začali dělat kopiea záhy se jeho texty staly symbolem boje proti apartheidu a téměř zlidověly. Nikdo ale nevěděl, kdo je ten záhadný Rodriguez, jehož hudbu tady lidé tak milují.

Skupina lidí v Americe, se ho mezitím snaží najít, ale začnou kolovat zvěsti o jeho sebevraždě. Založí fórum na internetu a překvapivě se ozve jeho dcera a říká, že Rodriguez je její otec a žije.

Rodriguez odjede i se svými třemi dcerami do JAR, kde je přivítají s velkou pompou. Nemůžou uvěřit, že je tady kvůli nim takového povyku. Jak sama jedna z dcer poznamená: „Vypadalo to skoro jakoby čekali na Madonnu,ne na nás“. Rodriguez odehraje šest koncertů. Všechny jsou vyprodané. Bylo to tak neuvěřitelné, že kdyby lidé v Americe neviděli fotografie z přeplněných koncertů v JAR, tak by si klepali na čelo.

Po úspěšných koncertech se vrátil Rodriguez zpět ke svému skromnému životu. Do JAR zavítal ještě třikrát a z vydělaných peněz zabezpečil své děti. Až se zdálo, že se ho jeho vlastní úspěch netýká.

Film ukazuje, že je rozdíl, když člověk dělá upřímně to, co ho baví bez prvotní myšlenky na peníze a úspěch. Obojí přijde,má-li to tak být,nejedná-li se jen o pózu a prázdnou schránku.

Rodriguez má rozhodně co říci. I do (not) Wonder.