Ma vie - Můj život / Marc Chagall
Musím říct, že jsem si tuhle knížku vybrala v knihkupectví úplně náhodně a řeknu Vám - je to poklad!
Jak bych ji popsala? Jako neuvěřitelnou autobiografii stejně tak neuvěřitelného člověka Marca Chagalla, který jako žák v ateliérech kopíroval podle předlohy, až z toho byl pokaždé tak nějak Chagall. Nenechal se odradit prvními rozpačitými reakcemi nad svými snovými díly. Tehdy nikdo z aspirujících malířů nepoužíval tolik pestrých barev jako on a už vůbec ne fialovou. Tu miloval ze všeho nejvíc.
Velice dobře si vzpomíná, jak jako malý kluk poprvé slyšel někoho říct jemu neznámé kouzelné slovo „ umělec“. Tehdy významu nerozuměl, ale říkal si, že zní tak zvláštně, že jím asi nejspíš bude. Jak? To zprvu netušil. Ale vrozený smysl pro objektivní sebereflexi měl a byl si vědom, že není takovým mužem, jakým by si přál být. Nebyl silný ani drsný a ani bůhví jak odolný. Byl jemný, citlivý, vnímavý, takový poeta.
Jako Žid to neměl jednoduché, ale na minulost nevzpomíná ukřivděně, nýbrž s úsměvem a vděčností za všechno, co mu život nachystal. Byl zrovna kdesi v Rusku, když mu jeho přítel, německý básník, napsal: „ Kde jsi? Říká se, že jsi umřel ve válce. Jsi tady slavný. Tvoje obrazy se zasloužily o vznik expresionismu. Přijeď! “
Je to malá sonda do zákulisí světových velikánů. Tuhle se potkal v ateliéru s hvězdou ruského baletu Nižinským, támhle jde přes ulici věčně zamračený Edgar Degas. Apollinaire ho bere pod svá křídla.
Milé a příjemné vyprávění o počátcích jeho životní cesty ( knihu napsal, když mu bylo 37 let), která trvala skoro úctyhodných 100 let.
S láskou vzpomíná na svoji maminku, tátu, babičky, dědy, tety a na chleba s máslem, který se v knize stává symbolem bezpečí domova.
Doporučuji tento dokument: https://www.youtube.com/watch?v=iky8imvGdJk
0 komentářů:
Okomentovat